Proč právě já? part II

8. září 2009 v 15:58 | evka |  Proč právě já?
přináším vám druhou část...prosím promiňte mi chyby jo a taky je tady jedno varování:

ČTENÍ SG POVÍDEK MŮŽE VÉST K ZÁVISLOSTI NA SG. TATO POVÍDKA JE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!




Celé mé tělo se chvělo.
"No tak už to řekněte!" řekla jsem si v duchu.
"Naší finalistkou se stává...Eva!"
"No to si ze mě děláte srandu!"
Ani neumím popsat ten pocit. Byla jsem neskutečně šťastná. I když jsem ještě neměla vyhráno tak jsem si byla jistá, že tohle je moje nejkrásnější chvíle v životě. Kdybych jen tenkrát tušila. Vždyť přece strávím týden se svými největšími hereckými vzory. Nemohla jsem tomu uvěřit i když jsem v ruce držela letenku do Vancouveru. Držela jsem ji v ruce jako by to byl šek na milion dolarů. Nesla jsem si ji domů, ale v tom jsem si uvědomila, že mě mamka určitě nepustí. Vždyť do té doby mě nepustila ani na diskotéku natož když bych měla letět do Vancouveru a ještě na týden. Nevěděla jsem co si počít, ale řekla jsem si když to řeknu, zavolá tatovi, nikdo z nich mi to nepovolí a zavřou mě doma. A proto jsem se rozhodla, že uteču. V den kdy byl naplánován odlet jsem doma řekla, že jedeme se třídou na výlet. Vstala jsem brzo ráno i když odlet jsem měla naplánovaný až na 15:00 chtěla jsem se jěště rozloučit se svými kamarádkami a taky s mojí třídní. Domů jsem nenapsala ani dopis. Prostě jsem nemohla. Poprosila jsem třídní, jestli by se o to nepostarala. Byla jsem tak ráda když na to kývla. Mohla jsem spokojeně odjet. A taky jsem měla štěstí, že jsem měla vše zaplacené. Nasedla jsem na vlak se svým kufrem a odjela do Brna odkud mi letělo letadlo. Byla jsem hrozně šťastná, ale zároveň jsem se bála. Celý zbytek cesty do Vancouveru jsem strávila posloucháním svého ipodu bez kterého nedám ani ránu.

21.00 u nás doma

"Tak za pár minut dopere pračka a pak pojedu vyzvednout Evu na nádraží." říkala si pro sebe mamka
Potom jí zazvonil mobil. Přišla jí SMS.
"A hele to je od Eviné třídní." řekla si.
Třídní to měla dobře vymyšlené! Napsala mamce, že přijedeme až zítra, protože jsme nestihly vlak. Tak tam musíme přespat. Mamka z toho nebyla zrovna 3x nadšená, ale co mohla dělat. Nevěděla, že já sedím v letadle a, že nevím co udělá až zjistí, že jsem bůh ví kolik set km od ní. Ona by byla schopná za mnou dojít aji pěšky kdyby na to došlo. Byla až do morku kosti býk. Stejně jako já. Ale zatím nic netušila.

10.00 místního času, Vancouver

Když jsem poprvé vystoupila z letadla, tak jsem se pořádně nadechla. Cítila jsem se strašně v pohodě. I když až teď mě napadlo "Jak já se tu vlastně domluvím?!?"
Ale už jsem neměla čas na nějaké přemýšlení, protože jsem uviděla muže, který držel v ruce cedulku s mým jménem. Šla jsem k němu a on mě pak odvezl do hotelu. Když jsem dorazila do svého pokoje, ztuhla jsem. Byl tak velký, s koupelnou s wc, s oddělenou ložnicí od obýváku, plný minibar a ten výhled...
Na konferenčním stolku ležela obálka adresovaná mě. Byla jsem tak roztřesená, že jsem ani tu obálku roztrhnout nemohla... potom jsem se k dopisu samozřejmě dostala a hned jsem si všimla, že je ten dopis napsán v češtině. No nějak jsem to neřešila...stálo v něm:
"Milá Evo, gratulujeme ti, že jsi postoupila do finále. Víš, oba jsi nás hned při prvním pohledu zaujala a i když bys třeba nevyhrála nějakou malou roli určo dostaneš.
Ale teď se soustřeď. Zítra buď přesně v 9:00 přichystaná. Dole na tebe bude čekat limuzína, která tě odveze do studia na kamerové zkoušky. Vše je zařízené i zaplacené, snídani i oblečení ti doručí přesně v 8:00. Moc se na tebe těšíme s pozdravem Am a Rick."
Přečetla jsem si potom ten dopis asi ještě 10x. Potom jsem si dala sprchu a chtěka si jít lehnout zpět do postele, když jsem omylem sedla na ovladač a ze skříně naproti gauče vyjela obrovská plazmová televize. Lekla jsem se. Vytáhla jsem si DVD hvězdné brány, které jsem si nemohla zapomenout vzít, podívala se na časovou smyčku a potom jsem usnula. Ráno mě vzbudilo klepání na dveře.
"Dále." Řekla jsem a do pokoje vstoupila velmi sympatická paní s táckem se snídaní a v druhé ruce měla věšák s oblečením. Já jí řekla jen "thanks" a na víc jsem se po ránu nezmohla. Odcupitala jsem do koupelny, potom jsem se převlékla do oblečení co mi Am vybrala. Bylo moc krásné. Nechala mi poslat krásné sametové kalhoty fialové barvy, přiléhavý top ve žluté barvě,
stříbrné crocsky a velkou kabelu stříbrné barvy.
Chtěla jsem do sebe nacpat aspoň kousek jídla, ale šlo to jen těžko. Rozhodla jsem se zavolat třídní co se děje u nás doma. Nebyla jsem si jistá jak je to přesně s časovým posunem, ale třídní to čekala a byla vzhůru. Vše jsem na ni vychrlila až po ty nejmenší detaily. Potom zase na oplátku ona vychrlila vše na mě a že se uvidí co se bude dít v dalších dnech. Při tom rozhovoru jsem očima zavadila o hodiny. 8:55. Rychle jsem se rozloučila, položila telefon, naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila jsem. Bylo přesně 9:00 když jsem nastupovala do limuzíny. A o 20 minut později jsem už stála před studiem. Opatrně jsem vešla dovnitř a tam už se mě ujal pán a zavedl mě až na plac.
Už jsem je viděla z dálky. Stáli před placem a o něčem se bavili. Najednou se Rick a Am otočili směrem ke mně. Trochu nervózně jsem je pozdravila. A oni mi pozdrav oplatili. Potom mě zavedli do maskérny, kde už seděly 4 další děvčata, které se stejně jako já účastnily zkoušek. Pozdravila jsem je i když byly ke mně otočeny zády, protože je upravovaly maskérky. A potom div jsem nespadla když se ke mně otočila jedna z dívek.
"Liduš?" nadšeně jsem vykřikla a objala ji
"Co ty tady děláš?" vyhrkla jsem na ni a ona se na mě divně podívala
"Ah jo promiň ...ty se zajímáš o scifi? Nikdy jsi mi to neřekla."
"A ty mě snad jo?" dodala a mrkla na mě
Ale to už mě maskérka drapla a posadila mě do židle. Když už jsme byly všechny hotovy konečně jsem se mohla seznámit s ostatními devčaty.
"Tak my s Liduš zastupujeme Přerov a kdo jste vy?"
"Já se jmenuji Marie a chodím na Hejčín jo mimochodem s tvojí sestřenkou Sabkou chodíme do jedné třídy."
"Já se jmenuji Eva a zastupuji Španělské gymnázium." a já v ní poznala bývalou kamáradku, se kterou jsme si toho nikdy moc neměly co říct. A zdálo se, že si mě nepamatuje tak jsem mlčela.
"A já se jmenuji Dominika a chodím na Francouzské gymnázium. A teď vy!"
"Já se jmenuju Lída a zastupuji zde Gymnázium Jakuba Škody."
"A já se taky jmenuji Eva a chodím na Střední pedagogickou." dodala jsem, ale než jsem stačila cokoliv dalšího říct, ozval se Rickův hlas.
"Tak jo dámy kde jste deme na to!"
Žádná z nás na nic nečekala a rychle jsme pádily za Rickem a Am.

pokračování příště
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sammie Sammie | E-mail | Web | 8. září 2009 v 20:20 | Reagovat

Ahojky Evi. Moc krásné. Přečetla jsem to jedním dechem. Těším se na další. :-)

2 jac-kie jac-kie | Web | 9. září 2009 v 12:08 | Reagovat

AHOJKY máš u mě diplomky z Blogové párty
(poznávačka, přiřaď, bleskovka)
pápá   ;-)

3 Nelien Nelien | Web | 9. září 2009 v 14:14 | Reagovat

Ahoj, psala jsi mi na blog - ráda spřátelím :) tvůj blogís je moc pěkný a navíc - miluju SG a miluju Ricka/Jacka :D Máš to tu super!

4 Makishka...Sbéčko Makishka...Sbéčko | Web | 9. září 2009 v 14:29 | Reagovat

Super!!!!:-)

5 Joli Joli | E-mail | Web | 10. září 2009 v 9:02 | Reagovat

wooooow tak to je mazec ale :-D ale povídka je prostě originální se vším všudy!! pokráčko prosííím prosííím smutně koukáááám :-D je to fakt super

6 Jane Jane | Web | 10. září 2009 v 19:41 | Reagovat

pěkné už se nemůžu dočkat pokráčka:)

7 Nyksmar Nyksmar | Web | 10. září 2009 v 19:46 | Reagovat

jůůůůů :-D užasný a skvělý honme pkráško sem zvědava co bude dál

8 Cártrová Cártrová | Web | 12. září 2009 v 13:16 | Reagovat

To je dobrý :-) já se u toho děsně tlemim 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama