Proč právě já? part VII

4. října 2009 v 10:31 | evka |  Proč právě já?

jelikož jsem lazar tak jsem stihla napisat další část..užijte si to...ppa evul



"Bylo to… to co si myslím, že to bylo?"koktavě jsem se zeptala.
"Jo bylo!" řekl Joe s úsměvem
"Asgardský transportní paprsek!" dodala Am
"Ale to je přece jen výmysl ne?"
"Myslíš?" podíval se na mě Rick
Až po tom jsem si uvědomila, že jsme se někam transportovali. Stála jsem na můstku nějaké lodi.
"Kde to jsem?" zeptala jsem se zvědavě
Joe mě chytl za ramena a otočil mě.
"Vítej na palubě Generála Hammonda." řekl pyšně
"Páni!"
"Jo, to sedí!" řekla s údivem Domča, která se ještě furt neprobrala z toho, co se jí právě stalo.
Am si všimla, že se mi z hlavy z toho přemýšlení skoro až kouří, tak začala vysvětlovat.
"Právě se nacházíme na nízké stabilní orbitě Země na pozemské lodi Generál Hammond."
"To je jak ze špatnýho filmu…!!!" začala se vztekat Dominika
"Spíš jako z toho nejsuprovějšího snu!!!" dodala jsem a otočila jsem se na Joa, který se na mě jemňounce usmál.
"Jo? Myslíš? Jestli je tohle skutečně pravda.."
"Je to pravda!" skočil jí do řeči David
"Budeme muset přehodnotit fyzikální zákony, matematiku, biologii, strojírenství, náboženství…! Pane bože lidi proberte se!" Vždyť sci-fi není fikce! Budeme to muset někomu říct!"
"Nikdo se to nesmí dozvědět a teď nám obě podepíšete prohlášení o mlčenlivosti!" řekl Joe
V tu chvíli Am mrkla na Davida a ten rychlostí blesku přiskočil k počítači a přenesl Dominiku do její přidělené ubikace, ale pro jistotu ji tam zamkl. Tázavě jsem se podívala na Am!
"Myslela jsem si, že to vezme trochu jinak…"
"A jak jinak? Co všechno je ještě pravda?"
"Tak asi ještě polovina toho, co jsi viděla v seriálu!"
Chtěla jsem něco říct, ale Am mi to nedovolila.
"Dřív než se začneš ptát, dovol mi ti to vysvětlit. Když se pozorně rozhlédneš uvidíš Apollo, Daedala a Odysseu. Nad Čínou hlídkuje opravená Sun Tzu a nad Ruskem Korolev 2."
"Atlantida?"
"V San Francizském zálivu, samozřejmě maskovaná."
"Základna v Antarktidě?"
"Jo!"
"Hvězdná brána?"
"Taky!"
"A nepřátelé?"
"Eliminováni!"
"Páni!"
"Jo."
"Můžu se zeptat na.."
"Proč je seriál udělaný přesně podle skutečnosti?"
"Jo!"
"Protože právě seriálům nikdo nevěří!"
"To se pleteš..co zažraní fandové?"
"V hluboko v sobě moc dobře ví, to není pravda!"
"Je mi jasné, že půlka není pravdivá… ale jak do toho zapadáte vy?"
"No … my… vlastně hrajeme… sami sebe!"
"Co?" vytřeštila jsem na Am oči
"Jo, v seriálu jsme si změnili jména, ale v podstatě jo, hráli jsme sami sebe!"
"A co ty skvělé záběry?"
"Originály a na co si myslíš, že jsou uniformy. Nikdo si nevšimne, že tam máš schovanou minikameru, která točí prakticky nepřetržitě. A taky je hlavní, že vůbec nepřekáží!"
"Takže mi chceš říct, že Goa'uldi, Replikátoři, Whraitové, Ori… ti všichni existují?"
"Spíš bys měla říct existovali!"
"Fakt i zbytek Whraitů?"
"Jo, jsou v čudu!" neopustil si chválu Rick
"Takže jste za ten rok porazili zbytek Whraitů?"
"Jo, Země je pro jednou zase na chvíli v bezpečí!"
"A hodláte to vůbec někdy říct lidem?"
"Vždyť už to přeci ví!" neodpustil si poznámku Joe
Hodila jsem společně s Am na něj pohled typu radši mlč a on jen odevzdaně kývl.
"O tom my nerozhodujeme!"
"A co hodláte dělat se mnou?... Teda pokud mě vyberete…!"
"To ti ještě nemůžeme říct jak si sama řekla…ještě jsi nevyhrála."
"Dobře, nevadilo by, kdybych si na chvíli odpočinula? Je toho na mě celkem moc!"
"Jo jasně pokud ti to nebude vadit, ukážu ti tvou ubikaci." nabídl se Joe
Pomalu jsem se vydala směrem z místnosti. Všichni nás pozorovali jak odcházíme.
Když jsme s Joem procházeli chodbami, mlčeli jsme. Nevěděli jsme co říct.
Došli jsme před dveře, které vypadaly jako každé jiné. Nikdy jsem v nich nepoznala rozdíl. Joe mi podal moji úplně první identifikační kartu. A já takový velký aktivista jsem ji rychle musela vyzkoušet. Dveře se otevřely a já jsem se otočila k Joeovi.
"No… chceš jít dál.. nebo jak se to tady říká?"
"Jo jasně..proč ne.."
Vešel dovnitř a já jsem zase aktivně zavřela dveře. Potom jsem se otočila zpět k němu.
"Poslyš, jsem na tebe pyšný.., že jsi tohle všechno vzala, tak, jak si to vzala."
"Ehm..díky… já i když to možná nevypadá… jsem celkem rozrušená… já… vždycky jsem chtěla, aby to byla pravda…ale teď, když vím, že to je pravda… mám strach… cítím nejistotu a.."
"Pššt!" přerušil mě Joe tím, že mi přiložil prst na pusu. Chytl mě za ruku, což mě málem přivedlo k šílenství a vedl mě do rohu ubikace a já nechápala proč. V tom stisknul malý knoflík a otevřely se tajné dveře v mojí ubikaci přímo do volného vesmíru.
"Jak to, že nás to ještě nevyhodilo ven?"
"Za ten rok jsme malinko vylepšili některé technologie." dodal s úsměvem a chtěl mě vytáhnout ven, ale já se nepohnula ani o milimetr.
"Věř mi!" řekl a podíval se mi do očí.
Neodolala jsem mu… kdo by taky odolal Joeovi, který vám hledí do očí a drží vás za ruku…
První krok udělal on. Vkročil do prázdna a nespadl…bylo tam nějaké silové pole… šla jsem roztřesená hned za ním. Bylo to něco jako malý balkónek. Dlouhý přibližně 3x3 malé kroky. Strašně moc jsem se bála a Joe asi můj strach vycítil a chytl mě okolo pasu a jemně si položil hlavu na moje rameno.
"Užij si ten pohled!" pošeptal
"Užiju!" řekla jsem mu skoro nepřítomně, protože jsem najednou nemohla spustit oči z toho nádherného výhledu.
Asi po 10 neúnavných minutách stálého dívání se mi začaly klížit oči. Opatrně jsem se vymanila z Joeova držení a otočila jsem se k němu. Nevím, čím to bylo možná tou atmosférou okolo nás nebo také tím, že jsme stáli v otevřeném vesmíru, chráněni jen silovým polem, ale začali jsme se k sobě pomaloučku přibližovat. Zavřela jsem oči a jen čekala až se jeho rty dotknou mých… trvalo to jen několik desetin sekund a potom jsem ucítila dotek na rtech…opatrný.. nesmělý …zkoumavý… na chvíli se odtáhl… pomaloučku jsem otevřela oči a podívala se do těch jeho…viděla jsem v nich touhu, radost…v tu chvíli jsem to byla já kdo se začal přibližovat… a najednou někdo zaklepal na dveře. Zklamaně jsme se po sobě podívali a já jsem ustoupila a šla otevřít dveře zatímco Joe uzavíral "naši" tajnou komnatu. Byl to David kdo nás vyrušil.
"Copak by jsi chtěl?"
"Já jen hledám Joa a předpokládám, že když není u sebe v ubikaci, ani v jídelně ani na můstku, tak by mohl být tady.
"Jo je tady!"
"To jsem tak odhadnutelnej?"
"Na Zemi jen občas!" zakřenil se David
"Potřeboval si něco nebo jen potřebuješ někoho tréninkově urazit, když Zelenka dostal pod ochranu Atlantis po dobu tvé nepřítomnosti?"
"Jo sháněla tě Am, ty víš kvůli čemu. Tak s sebou koukej hodit jdeme už tak pozdě!"
"Fajn tak se uvidíme později!" rozloučil se se mnou Joe a šibalsky na mě mrknul.
"Tak ahoj." Pozdrav jsem mu oplatila a mile se na něj usmála
"Ahoj Davide!"
"Tak zatím čau!" a už Joa táhnul někam pryč.
S úsměvem jsem zavřela dveře a svalila se na postel.
"To snad není možný…! Já jsem políbila Joa Flanigana! To je jak sen…" ještě chvíli jsem tak uvažovala až jsem nakonec usnula…

…proudila jsem se velkým leknutím, celou lodí se nesl zvuk alarmu. Rychle jsem se obula a už jsem si to uháněla na můstek. Když jsem tam dorazila všichni už tam byli. Teda kromě Dominiky.
"Dobré ráno..či co vlastně je… co se děje a kde je Dominika?"


Pokračování příště


p.s. trošku jsem to rozvedla i když původně když jsem to vymýšlela nikdy by mě nenapadlo, že to dopadne takhle... člověk by se až divil co dokáže vymyslet...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sammie Sammie | E-mail | Web | 4. října 2009 v 11:02 | Reagovat

je to parádní Evi. Já jen žasnu. Skvěle se to čte a je to čím dál tím víc zamotanější a krásnější. A napínavější. Honem pokráčko. Těším se.

2 kwiky...tvé Sbé ♥ kwiky...tvé Sbé ♥ | E-mail | Web | 4. října 2009 v 15:41 | Reagovat

Wooow,já normálně čumim jak umim. Je to naprosto skvělý a dost dobře se tu to zamotává,je to úžasně napínavý! Jupíí konečně se políbili,sice krátce,ale i tak,honem,honem pokračování

3 Lin Lin | Web | 4. října 2009 v 16:07 | Reagovat

nádherný!!! hele, já jsem zažranej fanda a vím, že to není pravda xD

4 Lin Lin | Web | 4. října 2009 v 16:09 | Reagovat

já to chápu. taky si kolikrát kontroly nevšimnu... proto když vím, že ke mně někdo chodí, tak ho nesmažu, ikdyž se nezapsal xD

5 Jasmína ♥Sb♥ Jasmína ♥Sb♥ | Web | 5. října 2009 v 15:12 | Reagovat

uf. Tak některé věco bych opravdu nečekala. Je to úplně úžasný a moc se těším na pokráčko :-D

6 Rodney SB Rodney SB | Web | 5. října 2009 v 20:18 | Reagovat

Tééééda, no tak to je moooc pěkný...líbí se mi to! U tohodle se vždycky tlemim, dostala si mě s tim "Nebo potřebuješ jenom někoho tréninkově urazit?" hyh.... :-D

7 kwiky...tvé Sbé ♥ kwiky...tvé Sbé ♥ | E-mail | Web | 5. října 2009 v 21:32 | Reagovat

Ahojky,jestli budeš mít zájem tak na mým blogu je pokračování povídky Obyčejná holka,jestli teda budeš chtít,nenutím tě... zatím paaa :)

8 Joli Joli | E-mail | Web | 6. října 2009 v 8:01 | Reagovat

dovol abych se nadechla...
pokud jsem před tím napsala, že předchozí části byly výborný, tak tahle je přímo dokonalá!! konečně někoho napadlo napsat do povídky to, co si přejou velká kvanta fanoušků SG na celém světě - aby to všecko byla pravda!! strašně moc ti za to děkuju!! jsem z toho nadšená... až přijdou odpoledne ze školy, tak si to budu muset přečíst ještě jednou :-D díky za tuhle část!

9 Jane Jane | Web | 6. října 2009 v 17:54 | Reagovat

super těším se na další pokráčko,které jsi jdu hned přečíst:D

10 Makishka...Sbéčko Makishka...Sbéčko | Web | 7. října 2009 v 19:03 | Reagovat

Souhlasím s ostatníma!Je to krásný,povedený,suprový,nádherný,boží...nemám slov,jdu si pokráčko okamžitě přečíst!

11 Morpheus Morpheus | E-mail | Web | 10. října 2009 v 0:29 | Reagovat

hezké

12 Ančovička Ančovička | 11. října 2009 v 19:41 | Reagovat

WOW...nic jinýho se na tohle ani říct nedá. každej fanoušek by si přál aby tohle byla pravda a ne jenom seriál nebo povídky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama