Proč právě já? part X

11. října 2009 v 13:47 | evka |  Proč právě já?

ták je to tu další a zároveň poslední část!!! poprosím vás prosím o komenty jak za tuto část tak i o kompletní shrnutí celé povídky děkujíí ppa e.





"Kde to jsem?" řekla jsem hned, jak jsem se objevila
"Vítej na palubě Koreleva 2!" oznámil mi známý hlas
"Danieli?... ehm promiň, chtěla jsem říct Miku. Ještě furt si na tu skutečnost nemůžu zvyknout."
"To je v pohodě."
"Nechci vám do toho nějak šťourat, ale nemá se tohle všechno držet v tajnosti?"
"Na co narážíš?"
"Právě jste mě přenesli z místnosti, kde byla moje nic netušící kámoška!"
"Ne nebyla!"
"Ale byla!"
"Na známkách života není!"
"To není možný!"
"Tak se pro ni vrať! Chytni ji za ruku a my tě za 10 sekund od tvého transportu dolů přeneseme i s ní zpět!"
"Tak fajn!"

Hned jak jsme se objevily nahoře, Mike mě chytl za ruku a odtáhl pryč, zatímco Kláru obestoupila jednotka ozbrojených vojáků.
"Nechte ji!" zařvala jsem "Miku udělej něco!" a s prosebným pohledem jsem se na něho podívala
Nepatrně přikývl a řekl vojákům, že je to v pohodě. O krok ustoupili a Mike přišel až k ní.
"Kdo jsi?"
"Jak kdo jsem? Přece Klára!"
"To si nemyslím!"
"Proč?"
"Protože kdybys byla, byla bys na známkách života!"
"Zrada!"
"Takže doufám, že jsi pochopila, že musíš s pravdou ven!"
"No tak jo!"
"Takže ještě jednou kdo jsi?"
"Jmenuji se Elaine z Garlotu a patřím mezi povznesené!"
"Jednu Elaine znám. Nevlastní sestra Artuše a Morgany La Fey. Ale moc toho o ní nevíme!"
"To protože jsem strávila většinu života na Atlantidě a potom jsem se mezi prvními povznesla."
"A jak si se jako povznesená ocitla tady na Zemi?"
"Někdy před 10 000 lety jsem porušila pravidla a zasáhla jsem. A dostala jsem trest. Musím celý život chránit Asuane a v den její dospělosti jí pomoci s povznesením."
"Asuane jsem já?" řekla jsem
"Ano. Sleduji tě už od tvého narození."
"Takže Klára?"
"Byla jen možnost jak s tebou komunikovat posledních pár let a držet tě na správně cestě!"
"Co? To není možný!"
"Ano je! Ale je tady ještě něco jiného!"
"No jasně! Proč mě to nenapadlo!" řekla jsem sarkasticky
"Musíš se mnou odletět na planetu, kde je pokladnice vědomostí Antiků a nechat si do hlavy nahrát určitou část databáze, protože musíš dokončit jeden z úkolů, který jsme před 10 000 lety nestihli dokončit!"
"Takže na vyšších sférách potřebují obětního beránka?"
"Oni s tím souhlasí!!
"Ale přece lidský mozek není vyvinutý tak, abych si mohla do hlavy jen tak hodit archiv Antiků!"
"Nezapomeň, že ty nejsi obyčejný člověk a navíc bude to jen její část!"
"A jak se tam chceš dostat? Půjde to bránou?"
"Bohužel ne. Budeme si muset vzít Atlantidu!"
"Co?"
"Máš přece antickou DNA, takže i gen. Nebude to pro tebe problém!"
"Nerozumíš mi! Armáda nám nikdy Atlantidu nedá! A já si nejsem jistá, že nechci odletět bůh ví kolik světelných let od Země!"
"Závisí na tobě osud a obnova naší civilizace v lidské formě! Ty to musíš udělat!"
"Takže to je ten slavný úkol? A navíc já se necítím být Antičkou. Zůstanu tady. Se svými přáteli, rodinou… a Joem!" dodala jsem už skoro neslyšně…
"Nech si to projít hlavou. Za pár dní se vrátím!" a změnila se v oblak bílého světla, který pomalu odplul pryč…

Cítila jsem úzkost. Můj mozek si se mnou pohrával jako s hračkou. Na jednu stranu jsem se chtěla vrátit zpět domů a jako normální člověk si sednout k bedně, ale na druhou stranu jsem se chtěla dozvědět něco o svém pravém původu a pomoci s obnovou. Realita byla krutá.

"Tak co teď?" zeptal se Mike
"Co teď? Já… já nevím! Asi budu muset doma nějak zase zmizet!"
"Takže jsi se rozhodla?"
"Za 5 minut? To fakt ne! Ale chci mít na to klid. A doma by to asi nešlo!"

"Doma vzali celkem rychle, že jedu na výměnný pobyt do Německa.

A já už jsem opět byla na palubě Hammonda. Potkala jsem všechny včetně Am, Ricka, Davida jen Joe se nikde neukázal. Všude jsem ho hledala, ale nikde nebyl. Ale i tak jsem trávila většinu času ve své ubikaci. Přemýšlela jsem. Sepsala jsem si i pro i proti, ale stále jsem stála někde uprostřed.

Jednou jsem seděla sama v jídelně a dojídala jsem oběd. Když jsem se zvedla, že tácek odnesu tak jsem omylem do někoho vrazila. Když jsem se podívala, o koho jde, vzrušením jsem až skoro přestala dýchat. Těma svýma nádhernýma očima na mě koukal Joe. Očividně byl taky nervózní. Rychle jsem posbírala, co mi popadalo, omluvila jsem se mu a rychle jsem se vytratila.

Seděla jsem ve své ubikaci na svém silovém balkónku a zírala jsem na Zemi. Zase jsem se snažila uvažovat o té cestě, ale nemohla jsem se soustředit. Pořád se mi z hlavy nechtěl vytratit Joe. Myšlenky na něj se mi stále vracely. Bylo to k nesnesení. A proto jsem se rozhodla to s ním jednou provždy vyřešit. Ani nevím, kde jsem sebrala odvahu se zvednout a jít za ním.

Zaklepala jsem na dveře jeho ubikace. Ozvalo se z ní jen neochotné
"Co se zase děje?" ale když otevřel a zjistil, že jsem to já tak zmlknul. V té chvíli by se v něm krve nedořezal a moje odvaha byla taky v okamžiku pryč.
"Nechceš jít dál?" ozvalo se po chvilce mlčení
"Jo ráda, díky."
"Chtěla jsi něco?"
"Já… já… já nevím. Já… potřebovala jsem tě vidět. Strašně jsi mi chyběl!"
Udělal krok ke mně"
"Taky jsi mi strašně moc chyběla." a přistoupil ještě o krok blíž až nás od sebe dělilo jen několik centimetrů. Začal se pomalounky přibližovat až se naše rty spojily v jeden nádherný oslňující polibek. Na chvíli se odtáhl, a když viděl, že neodporuji, chytl mě za boky a přitáhl si mě ještě blíž a dal mi ještě krásnější polibek plný vášně. Moje ruky se mu jemně obtočily kolem krku. Když už jsme ani jeden neměli dech, podívali jsme se do očí. Jemně se usmíval. Pustila jsem ho a otevřela jsem dveře jeho ubikace.
"Teď už mám to, pro co jsem si přišla!" řekla jsem s úsměvem a odešla jsem
Nechala jsem ho tam rozpačitě stát a on mě sledoval do té doby, než jsem zašla za roh.

Třískla jsem sebou do postele a zavřela jsem oči.
"Ahoj!"
Lekla jsem se tak, že jsem až sletěla z postele. To bílé světlo, co mi změnilo život, bylo zpět.
"Jsi připravená?"
"Na co?"
"No přece na odlet!" konstatovala Elaine
"Ne!"
"Ale ty odletět musíš! A ty to víš!"
"Já vím!" řekla jsem zklamaně "Ale jak to chceš udělat s Atlantidou? Zaprvé nám ji nedají a zadruhé nemáme energii a zatřetí jsou tam přeci lidé!"
"Tu energii nech na mě. Budu ji napájet přímo já a lidi? No musíš přesvědčit Am, aby je přenesla pryč! A jestli nám ji nebudou chtít dát, tak tomu stejnak nezabrání. Není jejich!"
"Ale co když to Am neudělá?"
"Budeš ji muset přinutit!"

Am to nedělala moc ráda. Mohlo by ji to stát místo, ale je vědec, takže chápe, co chceme udělat. Těsně před svým transportem na Atlantidu jsem se se všemi rozloučila. Am mě objala a popřála mi hodně štěstí a Rick se na mě usmál a taky mě objal. David jen stydlivě přišel a podal mi ruku. A potom Joe. Přišel ke mně. Políbil mě. A do ucha mi pošeptal, ať na něj nezapomenu. Byla jsem z toho na měkko. Potom jsem ustoupila o krok zpět, ale stále jsem ho držela za ruku, dokud jsme nebyli od sebe tak daleko, že naše ruce byly příliš krátké a museli jsme se pustit. Ukápla mi slza. Možná ho už nikdy neuvidím. A ostatní taky ne!

Am mě přenesla do hlavní místnosti na Atlantidě.

"Jdu ti dát šťávu!" řekla Elaine a někam odplula
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že i když jsem byla poprvé na Atlantidě, vůbec jsem si nevšímala jejích krás a rovnou jsem se vydala do místnosti s křeslem. Věděla jsem, kde je protože jsem se orientovala podle seriálu. Sedla jsem si do něj a ono se modře rozsvítilo. Energii už jsem zřejmě měla. Štít zapnu až trochu víš, aby nás nikdo neviděl. Naposledy jsem se podívala na Zemi. Opouštěla jsem ji s vědomím, že ji už nikdy neuvidím a letěla jsem vstříc neznámému vesmíru.

"Nad vámi je čisto. Žádná letecká doprava. Postarali jsme se o to!" řekla najednou Am do vysílačky
"Děkuji a Joe budeš mi chybět!" a potom jsem zvedla štít a odletěly jsme.

Po 6 hodinách jsme dorazili na planetu, kde jsem si měla do mozku poskládat všechny vědomosti. A taky, že jo. Za půl hodiny jsme startovaly směr galaxii Orion a já měla hlavu jako jeden velký střep.

Čekala nás dlouhá cesta za znovuobnovení Antické civilizace daleko, daleko od domova. Cesta plná překážek, úskalí, nečekaných skutečností i dobrodružství. Nevěděla jsem, jestli se ještě někdy vrátím domů. Mohla jsem jenom doufat. Stejně jako Joe, který stále doufá, že se mu jednou a v pořádku vrátím domů…

The End
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Click

Click

Komentáře

1 kwiky...tvé Sbé ♥ kwiky...tvé Sbé ♥ | E-mail | Web | 11. října 2009 v 14:42 | Reagovat

NO holka, tak teď si mě rozeřvala, opravdu já teď normálně bulím. Nádherně zakončený, úžasně napsaný a já nemám zkrátka slv. Je to krásný a jakože je konec??? To chce pokračování, bude pokráčko??? Plosíííím. Ještě jednou krása a nádhera, těším se na další povídku!

2 kwiky...tvé Sbé ♥ kwiky...tvé Sbé ♥ | E-mail | Web | 11. října 2009 v 14:46 | Reagovat

No tak to sem taky zvědavá co an to učitelka řekne, jelikož je to krapet naškrabaný a tužkou :-D  :-D  :-D . Fiktivní rozhovor?? Něco podobnýho jsme dělali v angličtině :-D . Vrrrr učitel urazil naši Am??? To mu nedaruju :-D  :-D  :-D . Hezký, zajímalo by mě co an ten pohled bude říkat. Já bych asi taky měla podobnej pohled na nějakýho mýho miláčka :-D  :-D  :-D .  Zatím čauky :-D

3 Joli Joli | E-mail | Web | 11. října 2009 v 18:38 | Reagovat

to už je konec?? bůůůůů  :-(

tahle povídka je prostě dokonalá....
tahle část mě prostě zorbrekala hrozně, je taaaak krásně napsaná... a smutná...

a celá povídka? ta je prostě originální a první svého druhu... všecko do sebe zapadá a dává to smysl!

doufám, že plánuješ něco new :-)

p.s. kdyby tě napadlo nějaké pokračování k tomuhle, tak okamžitě sem s tím :-D

4 evka (admin) evka (admin) | Web | 11. října 2009 v 19:26 | Reagovat

Děkují za ty boží komenty a pokráčko časem plánuju ale teď zase budu pisat něco jiného...:) jsem ráda že se vám libila!!!

5 katy_kiki katy_kiki | Web | 11. října 2009 v 20:36 | Reagovat

Ahojky,máš mooc hezu blog !!
Vidím že si stejně jako já fanda stargate ať už sg1 nebo atlantis x)
Nechceš spřátelit ? Kdyžtak písni x)
ppQ  ;-)

6 Meredith Meredith | Web | 12. října 2009 v 16:09 | Reagovat

(K těm fotkám z časopisů u mě na blogu) Když si na tu fotku klikneš, tak si to i přečteš :-D

7 SatraGate SatraGate | Web | 12. října 2009 v 16:16 | Reagovat

:D neboj se ty jsi ... aktivní SB ... :DDD

8 Meredith Meredith | Web | 12. října 2009 v 17:27 | Reagovat

Mám jich víc, časem budou na blogu :-D

9 Meredith Meredith | Web | 12. října 2009 v 17:33 | Reagovat

Nemáš za co děkovat :-D

10 Lin Lin | Web | 12. října 2009 v 18:04 | Reagovat

nádhera!!!

11 katy_kiki katy_kiki | Web | 12. října 2009 v 21:35 | Reagovat

Jo a promiň zapoměla sem se tě zeptat copak chceš na diplomek ?  :-) ppQ

12 katy_kiki katy_kiki | Web | 12. října 2009 v 22:02 | Reagovat

nO to já taky často plácám xD a hlavně dostávám výtlemy...xD xD ppQ Vlastně dobrou...no nemám ani domáčákY xD takže du na ně  ;-)

13 Jasmína ♥Sb♥ Jasmína ♥Sb♥ | Web | 14. října 2009 v 14:22 | Reagovat

nádherné, úžasné a skvělé!!!

14 fablik.00 fablik.00 | E-mail | Web | 15. října 2009 v 18:41 | Reagovat

Fakt se mi to líbí, hlavně ten nápad s kamarádkou. Opravdu dobrá povídka.  :-)

15 Makishka...sbéčko Makishka...sbéčko | Web | 16. října 2009 v 11:58 | Reagovat

Přečetla jsem si to už včera,ale jaksi jsem asi zapoměla ti tady nechat koment...možná s toho tak nádhernýho dojemnýho konce!Celá tahle povídka je úžasná.Normálně nemám slov.Prostě jsem ti to tu musela opožděně dopsat...

16 Tery-Oma Tery-Oma | Web | 17. října 2009 v 15:57 | Reagovat

Ahojky,
tedy, to jako má být konec? Neee!
Teď vžně, chtěla jsi schrnutí celé povídky, tak se to pokusím vzít nějak stručně.
Po gramatické stránce nevidím chybu (občasné překlepy nepočítám a hlavně nevnímám), styl rozhodně dobrý, jazyk taky. A příběh - originální, zajímavý. Přiznám se, že zpočátku to pro mě bylo takové lehoučké, celkem zábavné čtení, ale jak zápletka vzala obrat s Atlantis a tím,že jsi Antička, tak to bylo ... zkrátka wow! + dávám body za originální příběh (a ty já nedávám často, povídek už jsem četla mraky).
Takže děkuji za příjemně strávený čas u čtení a doufám, že brzy napíšeš něco dalšího.
Tery

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama